Vysadili jsme nové vinice  ....aneb Úvod do vinohradnické romantiky

Co je tam dál? "Vysadili jsme nové vinice" ? O tom se snad dá něco napsat?! Jako ono to asi zní hezky a ta představa, jak zemědělec...co zemědělec, vinař, v potu tváře vlastnoručně jakoby sází ty keře tý révy heleviď do tý moravský půdy....to nedám, tvl. Fakt ne.

Poslední nové vinice (konkrétně Merlot a Cabernet Moravia) jsme sadili tak před třema rokama.

Dělá se to strojem. Je to velké jako kráva a jede to na naftu. To už je snad skoro trestné v dnešní době. Utužení půdy, emise CO2, majngot. Ještěže to neviděla Gréta. No ale zase to ta mašina zasadí rovně. A hlavně za jeden den celý lán. Prakticky brnkačka.

Když si teda člověk odmyslí, že se předtím ten pozemek musí nachystat, no. Pokud je tam starý vinohrad, tak vyklučit. Vyštípat drátěnku, vytahat tyčky, sloupky, naložit. Jeden á 40kg, zabetonované krajáky tak metrák. Beton a železo, nikdo to nechce, není to kam složit, nerudovské dilema v moderním hávu. Všecko to roztřídit a modlit se, aby to na sběrném dvoře vzali.

Potom vyorat zbytky keřů a opěrné konstrukce - kalusy s kořeny, uražené patky sloupků, uhnilé kusy kulatiny a roxorů a u toho zírat, co všechno předchozí hospodáři a kolemjdoucí dokázali na dané místo odložit a co všechno půda schvátila a teď zase vydává. Všecko se to musí vysbírat, znovu roztřídit, odvézt. Pozemek přeorat, podle stavu osít něčím fytosanitárním, potom zapravit. Sehnat hnůj, ten rozmetat, znovu zaorat. Před výsadbou srovnat smykem, připravit rotačníma bránama nebo podobným vynálezem. Rozměřit, vápnem vyznačit odkud kam budeme sadit. Dovézt sazenice, pozastřihávat jim kořeny.

A pak teda ten sazeč. Jede to rovně podle GPS, teda pokud traktorista zrovna nehraje tetris, nepotřebuje si zapálit nebo tak něco. Brnkačka.

Pak už se jenom ke každé hlavičce zapíchne opěrná tyčka a zatlačí se sloupky k nové opěrné konstrukci, podle typu pozemku 1 sloupek na 6-8 keřů. A je to. Teda skoro. Ještě kotvy k ukotvení krajových sloupků. Jedna má asi metr a ručně se to fakt moc dobře zavrtat nedá. Pak kotevní lanka a spojky, aby se krajové sloupky tahem drátěnky nevyvracely. A je to. Teda skoro. Ještě ty dráty. Nejdřív vodící. K tomu se sponkují ty opěrné tyčky, co jsou u každého keříčku. Pak ohýbací, k tomu se budou vyvazovat tažně. A pak dvojdrátí. Dvě až tři. Do toho se v průběhu roku zastrkují zelené letorosty. A je to.

Pak už stačí jenom okopat okolo sazenic, zkultivovat meziřadí, každé druhé osít nějakou krásnou, barevnou bylinnou směsí, aby to dobře vypadalo na fotkách a čekat, až to začne rašit, aby se to dalo vyfotit a vystavit na stránky. Brnkačka.

V ideálním světě se potom to okopávání, kultivování a focení na stránky opakuje celý první rok až do podzimu, zjara se to, co vyrostlo, zastřihne na dvě očka a za dalšího okopávání, kultivování a focení a se čeká na vyrašení nových, silnějších letorostů, z kterých po vylámání přebytečných výhonů vyvážeme a zapěstujeme nový kmínek budoucího keře, který nám třetím rokem od výskytu sazeče na pozemku dá první, byť malou, úrodu. No a pak už jen samá pozitiva a životní jistoty. Ano, v ideálním světě.

V tom reálném vystřídají sazeč na pozemku kromě jiných též srny a zajíci a sežerou ony zmiňované zelené výhony. Kterýmžto pádem není v lepším případě co vylamovat a vyvazovat. Proč v lepším? Protože v tom horším tam něco málo zbyde, zemědělec-vinař to v potu tváře vyláme a vyváže (ano, skutečně, toto už opravdu žádný stroj neumí)...a ta cháska to potom požere znovu. Kterýmžto pádem se zapěstování kmínku (a s tím i vidina úrody) odkládá, zůstává jenom kultivace a okopávání. Focení už člověk tak nějak vynechává. Zjara se to celé znovu ostřihá na dvě očka a po vyrašení a prvním okusu dojde na elektrický ohradník. Je s tím solidní drbačka, ale co už. Oč je to pracnější, o to více zavazí a především k ničemu není, páč ho zvěř dle velikosti, atletických schopností a nátury přeskočí, proskočí nebo podhrabe.

Tím se proces zapěstování kmínku a vidina úrody odkládá o další rok, ne tolik už zmiňované agrotechnické úkony.

Jelikož místní myslivecké sdružení odmítá vybití dotčené populace spárkaté a ušaté zvěře a já bych si už toho červeného opravdu dal, přichází na řadu plot. Nebylo s ním jaksi prostorově počítáno, takže je nutné nejdřív vyřezat a vyfrézovat náletové dřeviny v okolí, získat souhlas majitelů sousedních pozemků a pak už je to frkot. Navrtat 150 sloupků, upěchovat, nainstalovat vzpěry, rozvěsit půl kilometru pletiva, napnout, přivázat. Brnkačka.

Ještě že je všecek ten materiál tak levný... Naštěstí je myslivecké sdružení stavbě plotu nakloněno o hodně víc, než masakrování božích tvorů a za 2 basy piv s tím rádo pomůže. A tak ho tu máme. Plot. Zavazí, je trnem v oku. Ale chrání. Alespoň zatím. Brnkačka.

Se úplně divím, že jsem to bez toho sázení nových vinic vydržel už tři roky.