„Ty chceš psát blog…?!“

Jasně, proč se pořád všichni divíte? Mám stránky, tak tam bude i blog.

Blog tam nedávej. Nebudeš na to mít čas a když je tam pak jeden článek 2 roky starý, je to trapné. Už tak nic nestíháš. Naser na to.

Hele, všichni mají ty stránky stejné. Rodina, tradice, idylka, selanka, žánrové obrázky....jeden jak druhý. Lidi to tak mají rádi a co tam chceš taky vymýšlet, že jo. Já tam budu mít aspoň zajímavý blog!

A o čem jako bude? (lehce skeptický tón, převracení očí.....)

No o čem...o víně, o vinaření a vinohradničení, technologii, technice a taktice, strategii. Taky tam bude filozofie, teologie, sociologie, astronomie, astrologie, astrofyzika, biologie, botanika, entomologie, geologie, geodézie, geopolitika, filatelistika, numismatika, hodně chemie, trocha matiky, důraz na jejich prolínání, všecko postavené na teorii soustav, v tom jsem silný v kramflecích. Taky občas sport, literatura, hudba moderní i lidová a kultůra obecně, holt ze života, no. Témat jako máku. A vůbec - je to tak důležité se teď v tom nimrat? Ze slohovek jsem měl vždycky jedničku a vůbec....(no dvakrát a vůbec na dvou řádkách být nemuselo, ale to dopilujeme.)

No když myslíš....(neskrývaně skeptický tón, oči převrácené trvale....)

Jo, myslím! (Tvl že já jsem vůbec něco říkal.)

O 4 měsíce později....

"...večer bude hotový náhled toho e-shopu, ok? Jo a potřebuju aspoň čtyři nějaké články na ten blog, tak mi je pošli co nejdřív, ať se hneme. Dík."

Co? Čtyři? Proč chce hned čtyři?! Se posral v kině nebo co? A jo, jsou tam čtyři odkazy dole na stránce. Dopytle. To zas byl nápad taky s tím blogem. Kdo to vůbec bude číst? No to je jedno. Ok, do večera to napíšu. Měl jsem na to asi jenom půl roku, že...no to nic. Prej dík. Fakt není zač.

Cirka o 8 hodin později, konkrétně ve 22:06 SELČ

Pípá mobil. Kamarád. Dotaz, co dělám. Píšu blog. Wow! Jaký, vinařský? Jasně. Tak pošli, počtu si. Rád bych, zatím mám nadpis. A jaký? No vlastně on to není nadpis, spíš takový nápad. Aha, ok. A kde bereš inspiraci? To bych taky rád věděl.

Chtěl bych napsat, že v alkoholu, ale zatím je to akorát kvasící mix sebeironie, špatného svědomí a rostoucího nutkání nechat to všecko na zítra. Měl jsem na to asi jenom půl roku, že...tak ten den to už snad počká, no ne? Ráno moudřejší večera. Práce kvapná málo platná. Kolik třešní, tolik višní. Mnoho psů, zajícova smrt. A vůbec, bude to někdo číst? (Zase vůbec tvl...). Kdyby se to celé škrtlo, jakože tady ten nápad s blogem a místo odkazů se tam daly žánrové obrázky... chjo.

Poslouchám u toho tiskovku. Bruce Arians končí jako hlavní trenér Bucs. Trochu překvápko, trochu gesto, kapka pochlebování, fůra děkování, výčet úspěchů. Hodně žoviálnosti, málo patosu. Sympaťák.

Kde trénoval, tam se na tu hru dalo dívat. Udělal z tragického týmu Tampy během tří let prémiovou adresu v NFL. Borec. Asi neodkládal věci na ráno. A nečetl si vinařské blogy, když měl pracovat. Se někdo má. Jaké že měl to krédo? "No risk it, no biscuit!" No tak jo, tak to zkusím. Třeba si to někdo nakonec přečte.